Základní škola Vojkovice

Základní škola, které se raději vyhněte obloukem.

Vytvořeno: 3. 1. 2024
Aktualizováno: 4.3.2025

Na podzim roku 2023 jsem se sešla se šesti rodiči, na jejichž děti zbyla základní škola Vojkovice nad Svratkou. Předcházelo tomu krátké setkání s rodičem, který tuto školu shrnul následovně:

Toto je naprostá tragédie a je mi těch dětí opravdu líto. Žádné výlety, žádné aktivity nad rámec vyučování, hromada domácích úkolů, protože je to malotřídka a ve škole se látka probrat nestihne, a učitelé, kteří hlavně křičí a vyhrožují. Směrem k rodičům naprosto tragická komunikace, nadřazenost a takové ty komunistické manýry, které jsou občas vidět i na úřadech, pokud tam narazíte na někoho staršího. Školy tohoto typu by neměly vůbec otevírat, děti by se tak dostaly do normálních devítiletých škol, kde by na ně měl učitel čas po celou vyučovací hodinu a nemusely by potom látku dohánět doma po večerech. A Když už takové školy existují, měly by to kompenzovat právě tou vlídností, dobrou spoluprací s rodiči, moderním prostředím a pestrostí výuky. Tady z takových věcí nenajdete vůbec nic. Naopak. Je tu ukázková buzerace směrem od učitelů k dětem, které třeba nesmějí o přestávce vstát z lavice, u oběda mluvit a učitelů se bojí na cokoliv zeptat, aby se paní učitelka nezlobila. Tohle není škola, ale takové lepší vězení. A nejhorší je, že ty děti vlastně vůbec netuší, že jsou i normální školy, do kterých se můžou těšit a kde se k nim učitelé budou chovat normálně. Moc bych těm dětem přál, aby takové prostředí zažily a neměly ze školy strach nebo bolení břicha.

Vyzpovídala jsem proto rodiče, kteří byli ochotní mi poskytnout pár podrobností, které shrnuje následující článek. Důležitost anonymity vysvětlují tak, že se obávají msty pedagogů na jejich dětech.

První třída je peklo

Určitě to znáte. Máte předškoláka, který se těší do první třídy. Zároveň se Vy i on trochu bojíte, zda to zvládnete (oba) a jediné, co si přejete je to, aby se Vašemu dítku ve škole líbilo a aby se tam každý den těšilo.

První třída je takový most mezi mateřskou školkou a školou. Měla by tam být trpělivá a milá paní učitelka, která chápe, že mezi jednotlivými dětmi jsou rozdíly jak v rychlosti, tak i v pozornosti. Paní učitelka, která v dětech, které přišly ze školky, objeví chuť chodit do školy, kde se přeci jen musejí více učit a méně si hrát. Bude se snažit, aby se děti do školy těšily i po týdnu nebo po měsíci a pomalu v nich probudí chuť učit se a připravovat se na každou hodinu.

Když se ale bavíte s rodiči prvňáčků, kteří měli tu smůlu, že na ně zbyla Základní škola Vojkovice, nestačíte se divit. V první třídě paní učitelka křičí, je nervózní, oslovuje děti příjmením, kroutí jim prsty až k hranici bolesti, když nedrží správně tužku. Případně jim hrozí prstem a vyhrožuje ředitelnou pokaždé, když je potřeba dítě zastrašit. Připomíná to spíše vězeňskou službu než plynulý a trpělivý přechod ze školky do školy. A to je v první třídě jen kolem deseti dětí. Takže paní učitelka má oproti jiným na každé dítě 2-3x více času. Je to ale paní před důchodem, která postrádá trpělivost a laskavost, což často končí tím, že pláčou maminky i prvňáčci, kteří získají pocit, že škola je nepřátelské místo hraničící s mučírnou. Ano, je to trochu nadnesené, ale stav první třídy v místní škole to vykresluje dokonale.

Když jednou paní učitelka zase křičela na jednu drobnou slečnu v první třídě, tak se to šestileté dítě otočilo a začalo na paní učitelku také křičet se slovy „Přestaňte na mě křičet“. Uvědomělý pedagog by se v tu chvíli asi zamyslel nad tím, zda něco nepřehnal. Ale místní paní učitelka si místo toho na malou slečnu zasedla a udělala ji z té první třídy peklo. Co je na tom výchovného? Ano, vůbec nic.

Jindy přijde tatínek se synem pozdě. Paní učitelka otevře dveře školy, pustí chlapce do školy a s tatínkem se rozloučí. Hned jak tatínek odejde, přitlačí dítě ke zdi a se zdviženým prstem mu hrozí, že jestli přijde ještě jednou pozdě, tak půjde do ředitelny. Uvědomila si paní učitelka vůbec, že to dítě za ten pozdní příchod vlastně ani nemůže? A že měla vyčinit spíše tomu tatínkovi? Určitě to ví, ale nemá odvahu říci cokoliv rodičovi, namísto toho si „smlsne“ na vystrašeném prvňáčkovi.

Přitom pro zlepšení stavu o 1000% by stačilo, když by prvňáčci měli laskavou paní učitelku, která není unavená životem, má plno nových nápadů a dostatek trpělivosti k tomu, aby se děti do školy těšily a aby zejména v začátku první třídy srovnala rozdíly, které mohou mezi novými prvňáčky být. Aby jim nevyhrožovala tím, že nedostanou pero, pokud se nenaučí psát pořádně tužkou a aby je prostě nijak nezastrašovala, ale spíše motivovala. Zážitky z první třídy totiž častokrát ta malá vystrašená dítka ovlivňují po zbytek povinné školní docházky.

Navíc se modlete, pokud máte dítě, které jakkoliv vybočuje z průměru směrem dolů. Místo trpělivosti a snahy se mu věnovat více, aby vše dohnalo, s ním bude zacházeno jako s méněcenným a problémovým žákem. Žádnou podporu školy v tomto případě nečekejte. Můžete si za to sami a základní škola Vojkovice na takovou péči nemá čas.

Rok 2024: Do první třídy nastoupila mladá paní učitelka, která vypadá mile a vlídně a nemá zažité chování z roku 1970. Původní paní učitelka však přešla do sloučené druhé a třetí třídy, problém se tak vyřešil jen částečně a prvňáčci i jejich rodiče zažijí šok až o rok později.

Tragická úroveň výuky – sloučené třídy jsou kompromis bez kvality

Základní škola Vojkovice postrádá nové impulzy i vedení, které by dokázalo následovat rychlost dnešní moderní doby a aplikovat dostatečně rychle nové impulzy pro to, aby děti nebyly limitovány a znevýhodňovány před vrstevníky z ostatních škol. Výuka v základní škole ve Vojkovicích postrádá pestrost a vzhledem ke sloučeným třídám, kdy se v rámci vyučovací hodiny musí paní učitelka věnovat žákům dvou tříd, nestihne probrat vše potřebné a o to více to potom musejí dohánět rodiče. Je určitě dobré, když rodiče procvičí se svými dětmi probíranou látku. Nicméně pokud se dítě učí ve škole, potom čeká na rodiče ve školní družině a potom je rádo, že si před večeří stihne udělat úkoly (kterých je více než toho, co probralo za celý den ve škole) a něco málo se stihne naučit, nemá vlastně žádný volný čas a své dětství si užije pouze o víkendech. Takové děti se do školy nemůžou těšit.

Tento způsob vedení povinné školní docházky není chybou učitelů, je to důsledek dlouhodobého šetření státu na špatném místě, protože vzdělání dětí je jedna z nejdůležitějších oblastí, kterým by se měl stát věnovat. Místo toho se vymýšlí sloučené malotřídky nebo ona slavná inkluze a nic z toho nepřináší dětem a jejich vzdělání nic dobrého.

Základní škola Vojkovice potom musí volit metody, které nemají s kvalitní výukou nic společného. Když totiž dětem ve vlastivědě rozdáte okopírované listy, které si mají vlepit do sešitu, těžko se z nich naučí to samé, jako když si dělají vlastní rukou zápisky do sešitu. Nebo když po nich chce paní učitelka znalosti, které nenajdou v učebnici a musejí po večerech prohledávat internet, aby úkol splnily? Podobné je to třeba v informatice, kde dostanou stokrát okopírované obrázky počítačových součástí, které nejdou ani rozeznat, a mají z toho pochopit, jak počítač funguje a z čeho se skládá. A naposledy třeba slavné doplňování i/y, kde se rozdají okopírované listy se slovy, do kterých pouze doplňujete měkké nebo tvrdé i. Každý učitel přeci ví, že dítě si daleko lépe dané slovo zapamatuje, pokud ho musí napsat celé.

Výsledkem těchto kompromisů je potom mládež, která má i v dospělosti nevýhodu před vrstevníky a nic na tom nezmění ani chlubení paní ředitelky o tom, že jejich děti jsou díky zdejší výuce úspěšné v různých soutěžích nebo přijímacích zkouškách. To je spíše zásluha rodičů, kteří se s dětmi snaží dohnat to, co jim ve standardní situaci má poskytnout povinná školní docházka a co Základní škola Vojkovice nedokáže.

Přála bych proto místním dětem, aby zažily úroveň výuky na školách, kde je plná třída dětí ve stejném věku a učitel má celou dobu čas věnovat se pouze jim. Zbývá potom čas i na exkurze, zážitky a výlety, po kterých děti tak touží. Školy, které toto nedokážou dětem poskytnout a navíc nemají pružné a moderní vedení, nemají v dnešní době co nabídnout a nejlepší službu rodičům i dětem by poskytly tak, že by byly zavřené. Děti, které patří do jejich spádové oblasti, by potom mohly být přijaty na plnohodnotnou základní školu, která jim poskytne plnohodnotnou a moderní výuku.

Podivné a neprůhledné financování a nezveřejňované účetní výkazy

Celému tomuto článku předcházelo moje sezení s rodičem, který mi vyprávěl o tom, že si dovolil napsat paní ředitelce zprávu o tom, jak nesouhlasí s tím, že rodiče posílají škole peníze na toaletní papír, kancelářský papír a pomůcky do výtvarné výchovy. Jeho slova si dovolím citovat:

Ve vší slušnosti jsem oslovil paní ředitelku s tím, že nesouhlasím s tím, aby se po dětech posílaly peníze v hotovosti na základní věci, které má hradit škola. Konkrétně šlo o toaletní papír, kancelářské papíry a pomůcky do výtvarné výchovy. Paní ředitelka si mě předvolala na sobotu do školy. Podotýkám, že v tomto případě nešlo o domluvu dvou dospělých lidí a domluvení termínu, ale bylo to jakési předvolání bez ptaní. Následně se paní ředitelka divila, že jsem se nedostavil a rovnou v pondělí začala vyhrožovat s tím, že naše dcera nebude klasifikovaná z výtvarné výchovy. Prostě takový klasický komunistický přístup a rovnou vyhrožování. Když jsem se nedal a oznámil, že vše předávám k prošetření školní inspekci, úplně otočila a telefonicky se snažila domluvit si se mnou schůzku. Na tu už jsem dorazil. Byla tam připravená paní ředitelka a její zástupkyně (asi snaha o psychologickou převahu) a já čekal peklo. Pokládal jsem i otázky typu, zda si platí toaletní papír i učitelé, když používají záchody také. Dostal jsem odpověď, že učitelé mají nárok na toaletní papír zdarma ze zákona, ale děti jsou prý klienti a děti si proto mají toaletní papír platit. To je zcela absurdní a když Vám toto říká vedení školy, začnete mít pochybnosti o tom, co za lidi tu školu vlastně řídí. Následně mi ale paní ředitelka začala odsouhlasovat moje argumenty s tím, že se ptala v okolních školách a opravdu nikdo nevybírá peníze na toaletní papír ani sirupy, kapesníky, hračky do školní družiny apod. a že to tedy od dalšího roku také přestanou vybírat. Byl jsem v šoku, ale zároveň příjemně překvapený. Podali jsme si ruce na výraz smíru a rozešli se s tím, že škole navíc dodám darem deset balení kancelářského papíru a že to můžu nosit každý rok. Rok poté na třídní schůzce paní ředitelka přede všemi oznámila, že se mnou vedla velmi nepříjemné jednání a udělala ze mě veřejně největšího nepřítele školy. V tu chvíli jsem pochopil, že se současným vedením školy se nedá domluvit a že i v případě, že se domluvíme, podáme si ruku a vše uzavřeme, je někdo schopen to po roce otevřít a začít na Vás nepravdivě útočit. To považuji za podraz a nikoliv chování hodné ředitele školy a nechci, aby takoví lidé měli jakýkoliv vliv na naše děti. Také se samozřejmě paní učitelka ve třetí třídě začala mstít na dceři a já musel opět několikrát zakročit. Dokud nedojde ke změně vedení, nebudeme se my ani naše děti účastnit žádných školních akcí a školu nebudeme jakkoliv podporovat. Když byste viděli, jak si paní ředitelka užívala tu dusnou atmosféru na třídních schůzkách, když do sebe rodiče začali vzájemně šít, místo toho, aby situaci uklidňovala, došlo by Vám, co za manažerku to vlastně je.

A teď k tomu financování:

Paní ředitelka mi ukazovala obálky s penězi, které měla nasbírané od dětí zpětně až do roku 2017. Nejprve mi říkala, že samozřejmě škola ještě doplácí za toaletní papír i kancelářské papíry, ale zároveň v těch obálkách byly peníze od dětí, resp. jejich rodičů vybrané na konkrétní věci (toaletní papír, kancelářské papíry, dříve i sirupy, hračky apod.) Když pominu fakt, že pokud škola doplácí, měly by být obálky prázdné, tak děti z roku 2017 už na té škole nejsou a bylo by minimálně slušné jim ty nespotřebované peníze vrátit. Zaráží mě i to, že tu jsou peníze v obálkách, o kterých nikdo neví a které se používají na věci, o kterých také nikdo neví. Když navíc tato škola uspořádá pro děti exkurzi (což je spíše vzácnost), vybere např. 800 Kč a následně po exkurzi Vám 120 Kč vrátí. Nikdo ale neví, za co se ten zbytek utratil. Všichni přeci víme, jak by to mělo být správně. Škola by neměla přijímat hotovost, ale měla by být schopna akceptovat i platby převodem na bankovní účet, a navíc by měla všem dětem a rodičům dělat každý rok vyúčtování v přesných částkách, aby bylo vidět, jak se s penězi naložilo – takový přehledný třídní fond. Rodiče nejsou povinni posílat škole jakékoliv peníze. Škola poskytuje dětem povinnou školní docházku a rodiče jsou i ve Školním zákoně uvedeni jako jedna z možností financování, ovšem jen v případě dobrovolného sponzorského daru. Na to pravděpodobně spoléhá i vedení školy, které si peníze v obálkách nechává, protože případné kontrole může tvrdit, že jde o sponzorské dary. Když se navíc jedna z maminek na třídní schůzce zeptala, zda může poslat peníze převodem, odpověděla ji paní ředitelka, že převodem nikoliv, protože paní účetní už toho má na tom účtu moc. To je dost úsměvný nesmysl, protože právě od toho je účetnictví, aby se vše správně evidovalo, roztřídilo a přehledně zobrazovalo. Potom se člověk zase musí ptát, proč nechce paní ředitelka mít peníze poslané přes bankovní účet?

Základní škola Vojkovice a její účetnictví

Když už jsme u toho účetnictví, tak Základní škola Vojkovice od roku 2017 nezveřejňuje účetnictví ve sbírce listin, což je její povinnost. Nikdo tak neví, jak Základní škola Vojkovice posledních 8 let hospodaří. Podívejte se třeba na Základní školu v Židlochovicích, Hrušovanech, Rajhradu nebo Rajhradicích. Všechny tyto školy pravidelně zveřejňují účetnictví v obchodním rejstříku. Jsou to příspěvkové organizace a nedovolí si účetnictví tajit. Základní škola Vojkovice s tím ale problém nemá a pravděpodobně ani její zřizovatel, který by měl křičet jako první.

Aktualizace 4.3.2025: Stále v obchodním rejstříku chybí všechny výkazy od roku 2017.

Ostatní školy v okolí mají vše žádné splněno. Podívejte se zde:
Rajhrad, Rajhradice, Hrušovany, Židlochovice.

Zajímavé ale je, že když se podíváte na rok 2016, je tam na účtu FKSP částka přes 100 tisíc Kč. FKSP je fond, ze kterého škola platí zaměstnancům příspěvky na relaxaci. Typicky např. příspěvek na dovolenou, lázně, rekreační pobyty apod. Nutno dodat, že ten fond je zřízen ze zákona a daná instituce (v tomto případě škola) tam musí odvádět část svého rozpočtu. Ty peníze ale musí škola mít. A určitě se lépe shánějí, když máte štědré rodiče žáků, kteří Vám platí toaletní papír, kancelářské papíry a další potřeby, na které se Vám z neinformovaných rodičů podaří pod záminkou povinnosti peníze vybrat a následně je použít na cokoliv. Nikdo už totiž nedohledá, za co ty peníze škola skutečně utratila. Zajímavá by byla i odpověď na otázku, jak a zda se peníze od rodičů dostávají do účetnictví školy. V účetních výkazech za rok 2016 tam žádné takové peníze uvedené nejsou.

Mimochodem v roce 2023 vybírala základní škola Vojkovice na jedno pololetí za každé dítě 200 Kč na kancelářský papír. To je 1000 listů papíru na jednoho žáka na pololetí. Takové množství nemají děti šanci spotřebovat. A zase se nabízí otázka, že? Přitom v případě transparentnosti by tyto otázky vůbec nešly pokládat a nemohly by vznikat ani další spekulace o tom, na co všechno škola používá peníze, které kontroluje jen paní ředitelka a které nejsou nikde vidět (ani v účetnictví).

Stejná částka se vybírá na výtvarnou výchovu. Je to fixní částka 200 Kč na pololetí, ale už se nedozvíte, co z toho škola zaplatila a zda to šlo opravdu na výtvarnou výchovu.

Když následně ve školní družině děti pečou buchtu, musíte poslat třeba 14 Kč za každý kousek, který Vaše dítě snědlo. A zase všichni raději mlčí a platí …

Papalášsky obsazené parkoviště

Základní škola Vojkovice byla před několika lety kompletně zrekonstruována včetně přilehlého parkoviště, které má sloužit rodičům a návštěvníkům školy. Pravděpodobně vše proběhlo i s pomocí dotací a i proto je na parkovišti jedno místo pro tělesně postižené (které je tu jinak zbytečné) a byla tam značka „K+R“. Značka měla zaručit, že parkoviště slouží hlavně rodičům s dětmi, aby ráno i odpoledne mohly děti bezpečně vystoupit nebo nastoupit a řidič následně odjel a uvolnil místo ostatním.

Po pár letech takového fungování ale značka „K+R“ zmizela a nahradila ji cedulka, že parkoviště slouží pro návštěvy školy. Čtyři z pěti míst obsadí každé ráno auta zaměstnanců školy a rodiče se tak mohou střídat na tom posledním volném místě, případně na místě pro tělesně postižené. Nejednou vidíte ráno, jak se před školou utvoří kolony aut kvůli tomu, že někdo čeká, až se na parkovišti uvolní to jediné volné místo a v těch kolonách se zase snaží přes přechod přejít děti, které chodí do školy pěšky. Až tam někdo to dítě za stojícím autem přehlédne, tak se stane neštěstí.

A to vše jen proto, že těch pár zaměstnanců (ano, také musejí někde parkovat), je moc pohodlných na to, aby svá auta nechali třeba za vstupní branou na školní pozemek. Mělo by to hned dvě výhody. Za prvé by se všechen provoz kolem školy stal bezpečnějším a za druhé by nebylo vidět, jak krátkou má paní ředitelka pracovní dobu. Potom by se také dalo mluvit o tom, že škole jde o bezpečnost dětí, kterou tak ráda zmiňuje zejména paní ředitelka v různých souvislostech, když se jí to zrovna hodí.

Paní ředitelka ráda prezentuje svou funkci a nechová se k rodičům v případě konfliktu rovnocenně. Naopak se snaží chovat nadřazeně. Nicméně si plete službu veřejnosti se soukromou firmou. Zatímco jako ředitel své firmy si můžete vybrat nejlepší místo na parkování třeba přímo před vchodem a třeba se i chovat povýšeně, tak v případě, že jste ředitel školy, měla byste upřednostnit rodiče a děti před vlastním zájmem, snažit se s rodiči vycházet v dobrém a případně i projevit vstřícnost.

Buzerace od učitelů a nemoderní vedení školu limituje

Základní škola Vojkovice zavedla pravidlo, že děti o přestávce nesmějí vstát z lavice. Určitě si vzpomenete na vlastní školní léta, kdy jsme o přestávce chodili za spolužáky do vedlejších tříd, případně za kamarády do jiných lavic a věnovali se čemukoliv jinému, než je škola. Od toho je přeci přestávka, aby si dítě odpočinulo, protáhlo se a bylo čerstvé na další vyučovací hodinu. Ve škole ve Vojkovicích na to mají jiný názor. Jde o bezpečnost dětí a proto je raději zcela znehybní. U oběda se navíc nesmí vůbec bavit pod hrozbou poznámky. Učitelky si ale vesele povídají, což je přesně v duchu „Sám půjdu příkladem“.

Samotná paní ředitelka není typ pedagoga, který by dovedl stmelit kolektiv. Někteří kolegové i děti se jí bojí a děti svůj problém raději polknou, než by s ním šly za paní ředitelkou. Je to totiž osoba, kterou jim vyhrožují i učitelé pokaždé, když v dětech potřebují vyvolat strach. „Jestli to ještě uděláš, půjdeš do ředitelny“ a podobné vyhrožování je tu na denním pořádku.

Základní škola Vojkovice nutí děti k udávání kamarádů

Ve škole se zavedlo úžasné pravidlo (2. a 3. třída), jak udržet ve třídě pořádek. O přestávce mají ve třídě službu samotní žáci a hlídají, kdo z jejich kamarádů zlobí. Toho mají potom nahlásit a když to udělají, dostanou pochvalu. Myslíte, že z toho vzejde stmelený kolektiv dětí a nebo rozhádaná třída? A nepřipomíná vám takové chování dobu, která tu byla před více než třiceti lety?

Základní škola Vojkovice vypadá, že ji posledních 50 let řídí stejné vedení, které začalo mít pocit nadřazenosti a které nemá rychlost k tomu, aby škola následovala alespoň republikový průměr jak ve vybavení, tak ve složení výuky. Často uslyšíte věty typu „v Hrušovanech to dělají také tak“, nebo „Už jsme byly poslední v kraji, museli jsme to udělat“ nebo „Dokud tady budu já, tak to tu nebude“.

Nejen ta poslední věta je přímo od paní ředitelky, která se nijak netají tím, že dokud bude ve škole ona, tak žádné docházkové čipy ani moderní aplikace ve škole nebudou. Vy jako rodiče se tak nedozvíte ani takovou základní věc, jakou je ranní příchod nebo odpolední odchod Vašeho dítěte. Dnes je taková věc samozřejmostí už jen kvůli bezpečnosti dětí a klidu rodičů. Nikdy tu neuslyšíte větu „Jsme pyšní na to, že tuto věc máme jako první v kraji“. Tak moderně tu prostě nikdo neuvažuje.

Další věcí může být třeba elektronická žákovská knížka, která byla do školy „implementována“ spíše z donucení, než z rozumu. O tom vypovídá věta „Už jsme byli poslední, kdo neměl zavedenou elektronickou žákovskou knížku“. Je to systém s názvem Bakaláři, který se vybral opět jen pouze proto, že v něm paní ředitelka už předchozích 5 let odevzdává výkazy a pravděpodobně už se nechtěla seznamovat s jiným (modernějším) systémem. Výsledkem je to, že když v systému Bakaláři napsala paní učitelka rodičům zprávu, tak ještě raději poslala email s tím, že v systému Bakaláři rodiče najdou novou zprávu. Zprávy najdete v záložce „Komens“, což je patrně pozůstatek po nějakém maďarském překladateli. Když jako rodič neznáte jinou elektronickou žákovskou knížku (třeba moderní a oblíbený EduPage), patrně si zvyknete lehce. V opačném případě ale nepochopíte, jak mohl někdo vybrat něco takového, když to navíc trvalo tak dlouho.

Rok 2024: Základní škola Vojkovice postupně zavádí zpět papírové notýsky a žákovské knížky. Jako rodič obdržíte zprávu v systému Bakaláři, která zní: „Věnujte prosím pozornost sdělení v notýsku“. Kdo viděl Dobrého vojáka Švejka nebo film U nás v Kocourkově, toho to asi nepřekvapí. Všichni ostatní ale musejí minimálně hodně kroutit hlavou a divit se, k jakým absurdním situacím to může zajít, když se dostane moderní technologie do rukou nemoderního vedení školy.

Zoufalá úroveň komunikace

Tato škola velmi často zapomíná na to, co je základní slušnost a že rodiče nejsou děti třetí třídy (i když slušný člověk i dítě třetí třídy slušně požádá, když něco potřebuje). Výsledkem jsou pak emaily typu:

„Vážení rodiče, zítra máme sportovní dvouhodinový blok, všichni děti si přinesou sportovní obuv a oděv.“

nebo

„Vážení rodiče, v druhém pololetí proběhne výuka plavání ……. V nejbližších dnech vám po Vašich dětech zašleme rozpis lekcí a dokument Prohlášení zákonných zástupců dítěte, který vyplníte a pošlete do školy 1. nebo 2. února.“

Ten direktivní nepříjemný tón je skoro ve všech zprávách, které ze školy chodí. Vypadá to, že je napíše paní ředitelka a ostatní učitelé to jen kopírují. Přitom by nebylo tak složité ty žádosti (alespoň směrem k rodičům) psát slušně a zdvořile. U žádostí je dobré požádat a následně i poděkovat.

Vždyť i rodič, když o něco žádá školu, tak píše stylem:

„Vážená paní učitelko, omluvte prosím našeho syna z vyučování, je nemocný. Chtěla bych Vás požádat, zda by bylo možné připravit mu školní sešity, vyzvedla bych si je cestou z práce. Děkuji …“

A přitom, pokud by rodič přijal mluvu místních učitelů a paní ředitelky, mohl by psát i tímto stylem:

„Vážená paní učitelko, náš syn je nemocný a do školy celý týden nedorazí. Připravíte mu učení nejpozději dnes odpoledne a já si ho vyzvednu. S pozdravem …“

Jeden z rodičů k tomu ještě dodává:

„Pokaždé, když napíšu do školy nějakou zprávu, čekám také odpověď. Alespoň stručnou zprávu, abych věděl, že můj email někdo četl. Když píšete podobnou komunikaci v jiných školách, vždy přijde alespoň stručná zpráva typu – V pořádku, děkuji, beru na vědomí. Vždyť to není nic, co by mělo učitele zdržovat a je to očekávaná slušnost. V této škole je ale hrobové ticho. A když se zeptáte, zda Vaše zpráva dorazila, dostanete podrážděnou odpověď, že zpráva dorazila, ale paní učitelka nemá čas na tyto zprávy odpovídat. Prostě vrchol neslušnosti.“

„Těmto lidem svěřujeme naše děti po značnou část jejich dětství. Mělo by proto jít o lidi, kteří jsou slušní, kteří nastavují slušná pravidla dětem a sami se těmi pravidly řídí. Tady vidíte jen povýšenou aroganci, křik směrem k dětem a nadřazenost směrem k rodičům, kteří potom se školou raději ani nic neřeší, protože takový přístup nemají zapotřebí. “

Feminizmus na každém kroku

Základní škola Vojkovice je malá vesnická škola s pár zaměstnanci. Žalostně moc tu chybí mužský element (není tu ani jeden učitel), který by byl pro děti přínosem a zároveň mužským vzorem. Ano, problém nedostatku mužů – učitelů trápí více škol, ale když už není ve škole ani jeden muž – učitel, často to končí přesně tak, jak je vidět ve Vojkovicích. Z chování učitelek máte často pocit, že jsou všechny rozvedené a zhrzené a zatímco maminky se adorují při každé příležitosti a hromadně se jim vyrábí dárky, tatínci jsou ignorováni a často zesměšňováni i na celoškolních představeních (hodí se pouze v případě, že je potřeba odnést něco těžkého).

Maminka je z pohledu místních učitelek ta, která se o vše stará a tatínek je jen zvířátko a přívěšek, který je schopen pouze sedět v křesle, číst noviny a popíjet pivo. Když to takto podáte na celoškolním představení jednou, určitě se tomu tatínci zasmějí. Když už je to ale další rok znovu, tak začnou mít možná někteří tatínci otázky, zda jsou jejich děti u těch správných pedagogů.

Navíc muž – učitel může být zejména u problémových žáků autorita, jakou se žena – učitelka nikdy stát nemůže. Odpadly by problémy se šikanou nebo dalšími výchovnými problémy, které se škole nedaří řešit. Často to potom dopadá tak, že raději školu změní napadaný žák místo toho, aby se věc rychle vyřešila s viníkem, případně se jí předcházelo vhodným chováním. 

Školní družina jako lepší čekárna

Ve školní družině se zavedl systém, že musíte na začátku pololetí dodat na každý den v týdnu přesný čas, kdy si dítě vyzvednete (jde o dvacetiminutové intervaly). Vaše dítě bude v daný čas připraveno v šatně. Pokud se zdržíte třeba půl hodiny vinou dopravy, bude dítě sedět půl hodiny v šatně a navíc Vám bude volat paní učitelka s dotazem, kde jste. Je to absurdní buzerace a když se zeptáte na důvod takového nastavení, dozvíte se, že je to z důvodu bezpečnosti a že v Hrušovanech to tak také mají. S bezpečností to nemůže mít ale nic společného, protože mateřská škola, která také patří pod zmíněnou Základní školu Vojkovice, nic takového nezavedla. Jde spíše o pohodlnost učitelek, které nechtějí s každým dítětem chodit do šatny ve chvíli, kdy si pro něj přijde rodič, a proto se zavedou taková trapná pravidla s ještě trapnějším odůvodněním.

Když si dítě chcete vyzvednout v jinou dobu, musíte vyplnit omluvenku. Když jste tedy rodič, který chodí z práce podle toho, jak rychle to v ten den stihne, budete muset nosit každý den omluvenku, protože se nikdy do přesného oznámeného času netrefíte. Je velká škoda, že si to rodiče nechají líbit, protože jde o nezákonné nastavení a v době určené pro vyzvedávání dětí si je rodiče mohou vyzvednout kdykoliv podle uvážení bez nutnosti vyplňovat a podepisovat každý den omluvenku.

Když se navíc doptáváte dětí, co dělaly v družině zajímavého, tak se často dozvíte, že si samy někde hrály a čekaly na rodiče. Přitom i školní družina má mít vypracovaný vzdělávací plán a každý měsíc zveřejňovat, jaké řízené aktivity s dětmi učitelky prováděly. A ne, nestačí to na začátku roku vyvěsit na nástěnce. Je potřeba to s dětmi opravdu provádět.

Také to vypadá, že paní ředitelka má problém družinu vůbec provozovat a proto ustupuje učitelkám místo toho, aby vyšla vstříc rodičům. Rodiče mají většinou stálou pracovní dobu. Družina je ale v provozu do půl páté, ale v pátek jen do čtyř hodin. Když se jedna maminka zeptala na třídních schůzkách, zda by provoz družiny nemohl být i v pátek do půl páté, dostala strohou arogantní odpověď, že nemohl. Jakéhokoliv dalšího vysvětlení už se ta maminka nedočkala. Pravděpodobně jde ale jen o to, že v pátek přeci všichni končí dříve a proto i paní družinářka musí končit dříve. Tomu se říká služba rodičům. Ale pokud se Vám to nelíbí, můžou tu družinu zavřít přeci úplně a měli byste být proto vděční, že Vám ty Vaše děti vůbec někdo hlídá.

A co závěrem?

Když jsem se s těmi rodiči bavila, zarážela je i velká změna mezi chováním učitelů a ředitelky základní školy a chováním učitelek v mateřské škole, která také patří pod zmíněnou Základní školu Vojkovice. Zatímco v mateřské škole jsou 4 trpělivé, příjemné a vždy dobře naladěné učitelky, které by se pro spokojenost dětí třeba rozkrájely, na základní škole už rok poté prvňáček zažije velkou změnu k horšímu, nervozitu, křik a neustálé vyhrožování a komandování. I zde se proto potvrzuje, že nakonec jde vždy jen o lidi, na které v životě narazíte a sami si můžete vybrat, zda s nimi chcete trávit čas a nebo je vyměníte za lepší možnost.

A na úplný závěr opět nejlépe slova jednoho z rodičů:

„Závěr si musí udělat každý rodič sám. Tento stav je určitě k vidění na více školách a nikdo nechce, aby se ze školy stal letní tábor bez úkolů a učení. Tady ale vládne dlouhé roky zkostnatělé vedení, kde jsou děti přetěžovány a nemají díky stylu výuky žádný volný čas a dětství se snaží dohonit o víkendech.

Myslím, že hlavně děti by se měly do školy těšit a škola by jim k tomu měla dát vhodné podmínky. Učitel by měl mít jejich důvěru, aby se na něj obrátily ve chvíli, kdy je něco trápí. Místo toho se tu děti učitelů bojí na cokoliv zeptat. Nejednou se nám dcera doma rozplakala poté, co jsem řekl, že paní učitelce napíšu a vysvětlím jí, proč se něco stalo. Dcera mě prosila, abych nic nepsal, že se na ni bude paní učitelka zlobit.

Jsem také přesvědčen, že ve výuce je zejména dnes potřeba vidět pestrost a umět děti zaujmout. Chcete posílat děti do školy, kde je „exkurze“ nebo „výlet“ sprosté slovo, kde místo hodinového výkladu nové látky dostanete ofocený papír, který si máte nalepit do sešitu, kde se test skládá z toho, že doplníte sedm slov, protože na víc není čas a kde často učitelé ani netuší, že součástí každého předmětu je i něco jako „didaktika“, což je zjednodušeně řečeno soubor pravidel pro učitele, jak daný předmět učit? Aby Vám děti domů chodily smutné z toho, že jejich kamarád na jiné škole byl zase na výletě a oni za tři roky nebyly nikde? Aby se bály přijít za učitelem a zeptat se?

Pokud můžete, této škole se obloukem vyhněte. Zaručuji Vám, že budete spokojenější jak Vy, tak hlavně Vaše dítě. Minimálně do doby, než tato škola bude mít nové vedení, které přinese nové nápady na zlepšení jinak tragické úrovně vyučování, a které bude s rodiči jednat férově a se snahou případné problémy řešit a nikoliv vyvolávat další.

U nás to skončilo tak, že už nechceme čekat a raději se s dětmi přestěhujeme jinam. Když totiž vidíte, že na rodičovské schůzce jsou některé empatické maminky schopné říkat „Když se Vám ro nelíbí, dejte si děti jinam“, nebo když paní Kutálruková, zástupkyně místního spolku myslitelů, řekne „Ty náplavy už mě fakt serou“, začnete pochybovat i nad tím, co jsou Vojkovice vlastně za místo.“